Neopětovaná láska u salátu

Jak už jsem se někdy zmínila, tak jsem děsně krásná, přitažlivá, sexy a z očí mi čiší bujarost mládí. I Korejci si toho nad salátem všimli. Ale pěkně popořádku, historka se totiž začíná vymalovávat dřív, než jsem dala vařit brambory. 

Byla jsem už před hodně dlouhou dobou s některými Korejci na obědě a u něj jsme probírali kde co. Řeč se posléze také stočila na přitažlivost Korejců pro Evropanky a Evropanek pro Korejce, přičemž to pokračovalo ukazováním si fotek sexy chlapů a žen podle gusta každého z nás. Pak ale přišla nejzáludnější otázka mého života, pokud tedy nebudu počítat otázky na zkoušce z TEFu: „Dokážeš si představit, že by sis někdy vyšla s Korejcem nebo s Asiatem?“ Do dža, otázka jak stehno, v hlavě jasná odpověď NE sesumírovaná za mikrosekundu, ale co říci navenek? Takže: „No, ehm, ne,“ ale po jejich zabijáckých pohledech, že jsem rasista a bůhví kdo ještě, jsem to rychle přepracovala. „No, nevyšla, já jsem totiž zadaná!“ A v duchu jsem se tetelila radostí, že jsem z toho tak ladně vybruslila, což mi ale po chvíli překazili doplňující otázkou: „Tak si představ, že nejsi, tak co, šla bys?“ Má schopnost ladně bruslit se vrátila na level malá Karolínka na Panský, co padá furt na hubu a skučí, takže jsem to zazdila: „No ne! Mně se Korejci nelíbí, jsem na jiný.“ Tak a tím bychom měli shrnutou přitažlivost Korejců pro mou osobu. Jen si můžete sami udělat obrázek podle následujících fotek.

 To uznejte, že třeba na tohohle českýho bombarďáka to nemá!

Teď jsme ale už v jiném čase, blíží se International coffee hour a já jsem se rozhodla spolu s jedním Čechem uvařit nějakou specialitu. Na klasický guláš jsme se vyprdli, protože ten bych radši snědla sama, než se o něj dobrovolně podělit s nějakými rýžožrouty, které ani neznám, takže padla volba na bramborový salát alá Kopečtí! Byl čtvrtek 9 ráno a já vyrazila na první kolo nákupů. A proč na první kolo? Protože Karolínce nedošlo a ani jí vlastně nenapadlo, že když Korejci žijí buď v noci, nebo jim je čas úplně ukradený, takže asi v 9 ráno v největším obchoďáku v okolí ještě otevřeno mít nebudou (cože jako - zlaté Tesco!). Takže repete o 2 hodiny později už ve dvou a s otevřeným obchoďákem. 

Všechny suroviny se daly nakonec celkem pěkně objevit, až na majonézu a hořčici, protože honey hořčici, co nám padla do ruky jako první, jsme tam úplně dávat nechtěli. Naštěstí ale paní v obchodě na otázku „Mayonnaise?“ tušila, že to bude asi majonéZZZ (rozumějte korejskou výslovnost majonézy s tím, že Z vyslovíte tak, jako byste jím chtěli někoho zabít). Čímž skončily útrapy s hledáním obojího, zaplatili jsme 30 000W a šli vařit. Vařili jsme všechno v jednom pidi hrnci cca na 4x, pižlali všechno tupými noži a krájeli, kde se dalo. Nakonec se nám vše podařilo, nazdobili jsme chlebíčky a tuhle parádu odnesli k ostatním dobrotám z jiných zemí na Coffee hour (trošku mázlý, dost pardon:)).

Zmiňovat se o tom, že chlebíčky byly boží a že se po nich jen zaprášilo, asi nemusím, ale o klíčící lásce nelásce se zmínit musím. Láska nad salátem - přesně tak to bylo. Ještě ale musím zdůraznit, že Korejci jsou děsně stydliví! No, prostě… 

Najednou se na mě přilepili tři Korejci a lítali za mnou jak mouchy na hov… Pořád si chtěli o něčem povídat, holky se mi děsně smály a já na ně prosebně kulila oči ať mě zachrání, Korejci mě svým tlacháním zrovna dvakrát nebavili, tak jsem zdrhala a oni přilétávali zpět a zpět. Záchranou měla být omluva, že jdu na školní festival a před tím potřebuju omýt a odnést věci, takže se třeba mezi těma tisícema dalších lidí pak potkáme a zatím čau. A teď přichází ta pecka. Stydlivý Korejec, průměrně nepřitažlivý, se mě optal, jestli může jít se mnou a pomoci mi s umytím nádobí. Chápete? Korejec! Pomoct s nádobím? Pomoct mi odnést tác a hrnec a jít se mnou na mezinárodní kolej? Se asi zbláznil! To už holky vypadaly, že se posmějou a já zdrhala o to rychleji. A pak mi ještě tlumočily, co kluci říkali v korejštině v domnění, že jim nikdo z mých známých asi nerozumí. Prostě vlastně to, co bylo psáno už v úvodu a co je na první pohled zřejmé! :) 

 Prostě zase supr! Čus bus korejbus!

Na svačinku do nákupáku

Odpověď na otázku z minulého čísla: Ve věku, kdy u nás jsou už herečky vysloužilé, použité a staré, tu teprve začínají zjišťovat, o co v těchto kvalitních filmech jde! Ale asi je to pitomost, protože tu vypadají všichni mladě až do stáří, takže blíž byl nejspíš Jirka: „Protože většina by se při pohledu na to červenala a to včetně herců!.“  A díky za odpovědi, ona to totiž byla otázka tak nějak do pléna, na co kdo přijde, chi. Ale už k dnešnímu blogísku.

Jsem Čech jak poleno a Češi prostě mají rádi věci zadarmo. Ale ještě vám radši pořádně navodím tu atmosféru. Jdete do Tesca na Andělu/v Děčíně/někde v dža nakupovat, zhrození, že nemáte nápad co vařit o víkendu a spíš už se vidíte doma s nohama nahoře, jak jste utahaní po práci nebo po škole. Nuceně tedy bloumáte a doufáte, že nápad přijde sám od sebe, nálada pod psa se nijak nezlepšuje, všude mraky lidí, jedna kase otevřená, deset zavřených a kručí vám v žaludku. A jelikož hlad má velké oči, tak nakupujete a nakupujete jako diví i ty potraviny, které nejsou v akci, a s tím pomyšlením, že pak budete tvrdnout ve frontě nekonečně dlouho, protože všichni to mají stejně :). A teď si uděláme teleport do nákupáku v Koreji v blízkosti mé koleje a do trošku jiné situace.

Jdu na oběd do jídelny a doufám v něco delikatesního, protože vím, že po o pojedeme na piknik a tam si dáme k večeři pizzu u vody a to bude asi za dlouho. Ale co čert a manažer jídelny nechtěl, jídlo se prostě nedalo jíst. Takže jsem po obědě měla hlad jak před ním (a Číňanky si ze mě už dělaly srandu, že prý furt chci něco jíst i když jsem po jídle, ehm). No, ale naštěstí jsme se dohodli s ostatníma, že při čekání skočíme do nákupáku a koupíme nějaké ovoce a mňamky na svačinku v mezipizzovým období. A teď se konečně k tomu dostáváme. Konečně jsme skoro ve stejné situaci jako typický Čech v pátek odpoledne – mám hlad a jsem v obchodě a už chci být někde jinde. 

Ale on to naštěstí není ledajaký obchod, on to je obchod kouzelný! Je to obchod velký a korejský a v Koreji jsou velké obchody speciální tím, že je OCHUTNÁVKA na každém rohu a že prodavačů a nabízečů je tam skoro víc než zákazníků.  A tedy já hladová chudinka, která vypadá, že se vlivem korejský rýže ztratí za chvíli před očima, jsem mohla částečně ukojit své tužby! Chtěla jsem vám poctivě zdokumentovat všechny nabízeče, ale byla jsem z toho děsně nervózní, takže se to zcela „ostře“ nepovedlo. Oni totiž vypadají mile a přátelsky nabízí, ale pak se občas rozkřičí jak ďábli a já, když nevím, co to znamená, se jen těžko dohaduju, jestli řvou „Ty čurdo jedna nefoť mě,“  nebo „Pojďte ochutnat právě upečený steak z místních pastvin.“ 

Tak, ale už k jednotlivým ochutnávkám. Přesně si nepamatuju pořadí, ale tuším, že jsem začala výborným kouskem pomeranče. Poté přišla na řadu šunčička. Další paní mi nabídla nudle s pálivou omáčkou, mňamka.

Přes nudle jsem se dostala až ke dvěma druhům plněných horkých knedlíčků masem, které mi tak chutnají, že jsem tam pak šla znovu.

Losová pomazánka podávaná na toustovém chlebu taky nezklamala – též 2x.

Víno paní před námi začala akorát otevírat, tak jsme si počkali a rovnou ho zkusili. 

Na studenou polévku jsem si moc netroufla, ale aspoň jsem paní zdokumentovala. 

Další kousky masa jsem pro změnu navštívila 3x, ale fotku nemám, páč pán se tvářil dost zle. Ale bylo to zas dobrý, no :). A to grilovaný maso, to je dost supr taky! Zandala jsem to bohužel ale zeleným trávovým rosolem bez chuti, ble! Naštěstí se ještě vše v dobré obrátilo a já to završila božskou mangovou a kokosovou zmrzlinou, který bych mohla sníst +- dva kýbly.

 Ke které jsem si mohla ještě dát kafíčko, ale to jsem si řekla, že by to už bylo jak luxusní restauraci a vyprdla se na to. A to možná už je všechno, možná si ale taky tu přehršel věcí nepamatuju. Takže podtrženo sečteno, najedla jsem se při procházení nákupákem (jo, byla jsem u něčeho vícekrát, ale to nikoho nezajímá přeci), nebyla nevrlá a ve finále nenakupovala blbosti. Prostě paráda! 

Ale vůbec se v obchodech motá fakt víc pracovníků než zákazníků. Mají mikrofony a křičí, nabízejí, skáčou, juchají, ukazují, vysvětlují, balí, podají vám banány z regálu, vnucují saláty, dávají housky do pytlíku a já nevím co všechno. Šílený! Ale aspoň je prča. Jen ještě taková věc na závěr – v takovýchto hygienických podmínkách tam jsou schopni prodávat maso – není v chlaďáku, není odděleno od lidí a vůbec mi z toho bylo celkem blivno… 

A nebo takhle si tu můžete koupit ryby, pá!

Holky sem a kluci tam

Jsem holka odchovaná Strahovem, drsným životním prostředím, které se neptá, kdo je kdo. První zkušeností bylo bydlení na bloku číslo 5 během studia na střední, kde jsem žila v domnění, že značka holky značí toalety pouze pro holky. To jsem ještě nevěděla, že opak je pravdou. Zjistila jsem to, jen co jsem vylezla ze sprchy tak, jak mě pán Bůh (vlastně mamka s taťkou) stvořil, a nějaký kluk, co si u umyvadel čistil zuby, se ohlédl a čuměl. Ehm, aspoň jsem mu, doufám, udělala radost :D. Nebudu vám nic namlouvat, v 17 to zažít není ultra boží a tak si to pamatuju dodnes. A sem-tam to dávám k dobru nad půllitrem skvělýho Radka v hospodě (jeden prosím expres do Seoulu!), protože s odstupem času to je skvělá historka. O to všechno jsou ale Korejci totálně ochuzeni! Ale začněme od začátku… 

V Koreji jsou ještě někde střední školy rozděleny na holčičí a klučičí (na netu jsem se dočetla, že to už není pravda, ale kecaj, moje spolubydla jest toho jasným důkazem). Což ve skutečnosti znamená, že jim děsně chybí kontakt s opačným pohlavím, páč středoškoláci tu tráví ve škole i přes 12 hodin denně! Si to představte, já bych si hodila mašli! A ejhle, Korejci mají občas stejné uvažování… Mají tu i díky tomu nejvyšší procento sebevražd mladých lidí na světě, což je pekelný... Občas by jim prospěl jiný styl učení a braní školy (aneb dokumentace mého psaní eseje o 1500 slovech v angličtině o jednom hrnci a nějakých sochách o tom, čím jsou pro mě tak zajímavé!).

No, každopádně se tu na tom najdou i veselejší stránky pro nás Evropany. Všichni se tu furt ošahávaj! Pamatujete, jak se na základce holky vodily za ruce? Hrozně cool a in? Tak tady to praktikují ještě na vejšce! A co hůř, nedělej to jenom holky! Kluci se pořád ochmatávaj taky! Například si sedím v poslední lavici ve škole a kluk vedle sedícímu klukovi prostě začne masírovat rameno, jen tak! Prosim, že cože? To kdyby bylo v Čechách, tak na ty dva přilítne spousta „veselých“ vtípků… Je to fakt zvláštní! Upgrade z 6.5.2015: Dneska se dva kluci před hodinou normálně objímali. Takovýto jak jeden sedí, druhý k němu přijde a zezadu ho obejme a dá si hlavu na jeho rameno. Pomoooc!

Druhou peckou, kterou jsem se snažila uvést veselým příběhem ze začátku, jsou tu koleje! Oddělené! Striktně! Holky sem a kluci tam! Jasně chápu, ale že to bude až tak striktní, že by holka neměla navštívit jinou holku, protože je z koleje, co se jmenuje jinak? Mě teda přijde, že se zbláznili. A zbláznili se ještě víc, protože kolejděděk je CHLAP! A ten klidně může BEZ ohlášení a zazvonění vpadnout k vám na pokoj a vůbec ho nezajímá, jestli jste zrovna ve sprše, ve spodním prádle nebo jestli spíte. A zařídí si, co potřebuje.  Což mě vždycky může fakt nas..... Každopádně i zde se najde výjimka - mezinárodní kolej, která jediná je mixlá holky + kluci. Kde si ale taky kamarádku přivést nemůžete pokud nebude ze školy, nebo možná z koleje, a nebo možná je to i fuk. Jinak prostě budete vykopnuti na ulici... Důkaz níže.

A když už jsme u těch holek a kluků, tak pár zajímavostí. Sex je povolený od 18 s tím, že Korejky maj nějaké nepsané pravidlo 100dní, po kterých se už může. (Jen tak matně si vzpomínám na nějaké české pseudopravidlo o tom, že aspoň až na 3. rande, ehm…) Ale co si za těch 100dní chudáci kluci prožijí? Moje spolubydla klidně nechává svého přítele (který zhodnotil mého přítele jako very handsome – už jste někdy kluci o klukovi řekli, že je pohledný? Uiii!) i HODINU A PŮL venku před kolejí a sama se přemalovává, pouklízí, lakuje nehty, točí řasy, leští čočky, přemejkapovává se, telefouje s kámoškama, přečte zprávy na fejsíčku a pak se milostivě vydá za ním. Myslím, že by mi všichni kluci z Čech za tu dobu utekli na pivo s kámošem. No nic.. 

Každopádně na rozloučenou dám hádanku. Víte, proč mají Korejci kreslené porno? :D