Správný pejskař

Jednou z věcí, kterou jsem jako správný pejskař musela udělat, bylo zkusit, jak ten pejsek vlastně chutná. Udělali jsme tedy velkou expedici Pes do psího restaurantu. Naštěstí to tam ale nefunguje jako na rybích trzích, že si ukážete, co chcete jíst a oni to zabijí a uvaří, tady jdete prostě na blind. Ale teď už k příběhu.

Před samotou expedicí jsem raději šla na normální večeři (ale malou) do místní menzy, ten den se jim ale jídlo extrémně „povedlo“ a tak jsem se v průběhu rejže začala těšit. Člověk vlastně ale neví, co má očekávat a představuje si kde co. Já se modlila, abychom nedostali něco jako todle – hodně kostí, málo masa:

Nebo aby nám nenaservírovali kámoše nejkrásnějšího psa na světě – nějakýho kámoše týdle kočky!

Pak jsem se teda dozvěděla, že to je speciální druh psů, který je chován jen pro maso (takže to nefunguje jako s koňma – běhej rychle jinak půjdeš do točeňáku). Uff. 

Přišli jsme tedy do restaurace, zuli boty a usedli ke stolům. Nejprve nám donesli milion příloh a dochucovadel a pak mísu/hrnec, kterou postavili na vařič přímo na stole.

 Potom přinesli i maso s hromadou jakési cibulky (pracovní název tráva). Prej zamíchejte si to, hoďte si třeba maso do polívky nebo ho jezte samotný s touhle omáčkou. 

 

Je třeba sebrat trochu odvahy (což jsme zařídili panákem soju), aby to člověk fakt strčil do pusy a žvejkal, ale pak, když to uděláte… Mňam! Maso je trochu tužší, diagnostikovali jsme to jako něco mezi jehněčím a prasetem, ale jinak moc dobrý. A ta polívka, ta je boží – když se vyvaří něco málo masa, spousta zelený trávy a cibule, tak je to vynikající a pálivý :D 

Jen jsem byla ráda, že náš stůl, u kterého jsme seděli jen zahraňáci, nedostal takovýhle krásný kus psa! 

Tu páteř bych možná nedala...

Milionářka

Zkusit si, jaké to je být milionářem, jde v každé zemi v Asii, takže i já jsem si to vyzkoušela - ne však na dlouhou dobu. Moje milionářství trvalo jen do doby, než jsem zaplatila ubytování a jídlo za 1 233 620 wonů.

K tomu, aby byl člověk milionářem, vede cesta jen přes chytrý korejský bankomaty. Jenže chytrý korejský bankomaty nechtěj úplně vždycky spolupracovat s hloupýma platebníma kartama z Evropy, takže milionář jste až po peklo dlouhý době.

První věc – najít něco co je bankomat. Je tu spousta automatů, co vypadají jako bankomaty a nejsou! A občas nechtěj mluvit anglicky.

Druhá věc – bankáče jsou tak chytrý, že si stihnou mezi sebou povědět, že jste si už něco vybrali za tak krátkou chvilku jako je čas potřebný k ujití půl kilásku (a je jim fuk, jakej máte limit na kartě, oni vám prostě víc než chtějí nevydají). Takže pak čekáte, až zas zapomenou na váš výběr.

Třetí věc – občas z nějakýho automatu po pokusu vybrat si vyjede lístek na 1 000 000 wonů v korejštině, ale peníze žádný, takže člověk prostě neví, co se stalo.

Jednomu kamarádovi se to skutečně událo. Ostatní jsme s ním velmi soucítili a snažili se mu nakecat, že je moc hezký, že někam někomu poslal peníze, že ten někdo na něj bude určitě hezky vzpomínat. Bohužel mu buddíci prozradili, že to tak není :). Škoda.

Na závěr krátkého příspěvku přidávám pár fotek krátkodobé milionářky. Bohužel milionářka je pitomá. Chtěla se podělit o zážitek, ale zapomněla se vyfotit normálně na pokoji. Takže omluvte pozadí fotek a raději nepřemýšlejte, odkud to je :)

 Je hustý, když se vám peníze skoro nevlezou do peněženky!

Kalhotky po korejsku

To, že jsem byla 5 dní bez batohu, všichni už víte, ale jaké problémy se pod tím skrývají? To už úplně nevíte.

My, ženy, jsme poněkud čistotnější než spousta mužů a proto si denně měníme kalhotky, ponožky apod. A v tom se skrývá ten problém – kolik kalhotek a ponožek má běžný občan ve svém příručním zavazadle? Odpověď je 0-1. Z čehož vyplývá, že musíte prát, nebo nakupovat – já prala, pak se na to vykašlala a šla na nákupy.

Ponožky jsou v poho, prostě se vezme 10 000, koupí se 7 párů a je vymalováno, ale s kalhotkama to je horší a tady právě začíná zábavný příběh plný obrázků!

Všichni známe ty krásný kalhotky, téčka, string kalhotky co se prodávají v ČR v různých barvách, z různých materiálů, v různých velikostech. Něco jako toto:

A všichni taky máme jasnou představu kalhotek našich prababiček, cca toto:

Teď zavřete oči, zkombinujte je a něco si představte. Aa? Máte? Děs? Myslíte si, že nikdo nikde nemůže kombinovat ty naprosto odlišné věci? Že by z toho vzniklo něco hrozného? Ale může, může a jsou to bohužel korejci! Kombinujou a používaj modernější materiály.
Jsem děsně milá, a proto vás šetřím nejhorší dostupné varianty a ukážu vám to, co jsem si koupila – NEJMENŠÍ a nejhezčí kalhotky, co v obchodě byly!

Jasně, říkáte si, že to není tak hrozný, tak tady máte tu pecku na závěr - nevypadá v nich snad zadek jako kombajn?! Celoprdelní bombarďáky 1.0.

Ano, vyfotila jsem si zadek!