Nepašuj!

Jsou různé věci, které by si měl člověk pořádně promyslet, než je začne dělat. A nebo aspoň si pořádně promyslet, kde je bude dělat. Člověk se prostě pořád učí.

Z Mexika jsem si samozřejmě potřebovala přivézt nějaké suvenýry a co jiného bych si mohla já chtít přivézt než něco okolo jídla. Maquina de la tortilla, sušené mole a mouka z modré kukuřice byla jasná volba. Odbavení batohu však jasnou volbou už nebylo a tak jsem využila své schopnosti, kterou jsem pečlivě vytrénovala během studijních let, a všechno krásně poskládala do batůžku o objemu 38litrů. #Tetris

Na letiště jsem to překvapivě stíhala celkem s přehledem a rozhodla jsem se nečekat a šla rovnou skrz security checks. Z tetrisího batůžku jsem vytáhla power banku, vyhodila desky s pasem a boarding passem a kráčela si to skrz rentgen. Dobrý, prošla jsem. Čekám tedy na batůžek, pořád nějak nejede a mně je to stejně fuk, času mám dost. Pak se ale najednou Mexikánec s přísným pohledem ve tváři ptá, čí je tenhle batoh. "Tenhle? Tak ten je můj!" Čuchám nějakou blbost... a čuchám blbě. Blbost to není. 

Něco mu nesedělo na rentgenu, tak mi hned ojede ruce papírkem na výbušniny a začne batoh vyskládávat. Demonstrativně s rukavičkama. Kalhotky, ponožky, upocená trička... prostě úplně všechno, co člověk po 14 dnech v cizině má špinavé. A všechno taky pěkně zvedne, prohlídne a odloží. Pak se v tom batůžku začal hrabat a vytáhl kilo bílého prášku. Málokoho asi napadne, že si bílá holka z Mexika potáhne jako suvenýr bílý prášek s lehkým nádechem do fialkova. Jeho pohled byl k neuplacení. Drogy?!? Rukama, nohama i španělsky vysvětluju, že to je mouka.

Pán se ale nevzdává a hrabe dál. Něco pořád hledá a batoh už je celý rozložený. A pořád to něco nemůže najít. To něco, je totiž schované v kapse na zádech, která je tak sofistikovaně skryta, že by se v ní dalo skoro i něco pašovat, že jo!? Tak mu radši pomáhám a tu maquina de la tortilla vyndám sama.

Kouká na mě. Testy na rozbušky ale vyšly negativně, kalhotky po celém pásu ho asi lehce obměkčily, bílý prášek ve dvojitém pytlíku přeci jenom asi bude mouka, maquina de la tortilla jako maskování pro mouku zafungovala. A pak to přišlo: "Passport, please," rychle mu ho podávám, protože přeci jen mě mé vystavené spodní prádlo úplně netěší a chci ho mít už zase pěkně sbalené v batůžku. Tetris netetris, hlavně ať je tam. 

Pán si bere pas, otevírá... A vypadává na něj 200$. Já pitomec měla dolary schovaný v těch stejných deskách jako pas a doklady, takže jednoduše dolary zapadly mezi stránky pasu. Můžu říct, že takhle rychle jsem pantomimicko&španělsko&anglicky ještě nemluvila. Snažila jsem se vysvětlit, že jako ty prachy fakt nejsou pro něho. Naštěstí mu to asi přišlo jako málo peněz na to, aby to byl úplatek. A nebo můj odhad na základě jeho pohledu, byl správný. Byl k neuplacení! 

Uhrála jsem to do autu, drogy to skutečně nebyly, maquinou jsem nikoho přetáhnout nechtěla. Takže mě jen vyvedli zadem 2 sekuriťáci a já si ten batoh nakonec přece jen odbavit musela. Prostě člověk míní, rentgen s ostrahou mění :).