Holčičí koutek

Na každou holku to jednou za čas přijde. Na každou, co není v tom! Magic days! Měsíční splátky jsou prostě měsíční splátky (a kdo ten vtip nezná, nechť si ho přečte na konci dnešního blogísku). Takže já, jelikož v tom nejsem a ani není apríl, abych to doma aspoň tvrdila, jsem to zákonitě musela dostat. A bohužel jsem nebyla uvědomělá, abych si všechny potřebné propriety přivezla v nějakém rozumném množství z domova, takže jsem se holt musela vydat do obchodu, kde jsem už kupovala bombarďáky z kalhotkového speciálu. A zas to stálo za to. 

Každá holka si po čase zvykne používat to, co jí sedí. Možností je spousta - od klasických okřídlených vložek přes tampony až po speciální kalichy. Tak já jsem se vydala pro své oblíbené tampony do drogerijní části HomePlusu.  

A hledám, hledám. Hledám dál. A pak konečně najdu uličku „ženský věci, o kterých chlapi nemají moc páru“ a raduju se. Ale raduju se krátce, protože si pak začínám připadat jak ten chlap. Kdybych byla chlap a žena mě pro to poslala, tak volám a říkám: „Miláčku, je jich tu děsně druhů, ty si chtěla co? Oboje? Ty vložky velký? Kapky? Cože? Jo, 3 kapky, aha, mám to. A chceš ty O.B. a nebo jahody? Jo jahody, ty se líp otvírají, hm, hm.“  A pak po chvilce pátrání a snažení se splnit své milované vše, po čem touží, bych jen nešťastně řekl: „Ale já je NEMŮŽU najít.“ A to je právě to, tampony v Koreji asi nezažily takový boom jak v Čechách a nalézt je je vážně problém. Prolezla jsem celou ulici a tampony nikde! Ale nakonec tam byly!

 Po dlouhém pátrání a prohledávání kupy vložek jsem objevila tampony Tampax s aplikátorem. Radši pro neznalce obrázek.  O jediné velikosti a v růžových obalech.

 Musela jsem je vzít na milost, protože na tohle se ještě necítím (jen o trošku menší)!

 Vtipný! Asi svého muže pošlu do drogerie, aby mi jedny jahody přivezl, páč tuto fakt nejde. Ehm, ahoj Tome :).

A teď z jiného soudku. Druhou nedostatkovou věcí jsou tu deodoranty, který člověk prostě potřebuje, když nehodlá smrdět jak čuně. Ve stejném skvělém obchodu (asi jako Tesco Anděl, kde se sežene všechno) jsem objevila 2! Ano slovy dva! Jeden pro dámy a jeden pro pány! Masakr. A tak přemýšlím… možná jsem si měla koupit rovnou víc kusů, kdyby příště náhodou nebyly vůbec. Prostě podle mě Korea je jedna z mála zemí, kde si s kamarádkou doporučujete: „Jeď na Konkuk University (cca 30minut od koleje), výlez číslo 3, přejdi ulici a tam, tam je drogérka a mají VÝBĚR deodorantů! Evropský výběr!“ 

A slíbený vtip na závěr: Proč má žena menstruaci? Protože Eva v ráji zhřešila a Bůh jí řekl, že zaplatí vlastní krví. Ale Eva byla tak hustá, že to ukecala na měsíční splátky!

Recyklovat je zákon

Recyklovat se musí! Plastové lahve, plechovky, živočišný odpad, papír, baterie a kde co. Je to vcelku vtipné, protože díky tomu, že jsou takto ohleduplní k přírodě, by člověk řekl, že tu bude větší pořádek, ale opak je pravdou. Nebo aspoň mimo centrum města je opak pravdou. Jak už jste mimo jiné mohli vidět v článku Stezka odvahy.

Celkově tu kvůli zákonu recyklace chybí ve městech odpadkové koše, takže jste nuceni veškerý bordel tahat s sebou a doufat, že potkáte malinký skoro neviditelný koš a budete to moci vyhodit. Jinak si odpadky musíte nést až domů… Jednu věc jsem tu ale vůbec nepochopila. Oproti tomuhle třídění se sem tam na ulici vyskytují hromady bordelu (mnohem větší než na té fotce předtím), kam můžete hodit kde co, páč to vypadá jako směska tříděného i netříděného. Nevím, jestli to popeláři třídí pak růčo nebo co. 

Nejvíc mě ale baví ta část o třídění odpadu, kterou jsem si bohužel jen přečetla. A totiž, pokud váš popelář usoudí, že flákáte třídění a on třeba často vidí smíchané lahve a papír, tak klidně může vaše odpadky nevzít a vy máte smůlu (pak si asi máte zahrát na třídičku, rozdělit to správně a vylepšit si u něj reputaci).. a nebo ještě hůř, může vás napráskat a může vám dorazit výhružná upomínka! Štěstí jen, že na naší koleji nemají přehled, čí je který odpadek, možná bych měla občas průšvih. Ale kdo se má v těch korejských popiskách vyznat! A styl otevřu všechny popelnice, kouknu, kde je co, a pak roztřídím, mě už moc neba.

Ale já jsem chtěla ukázat něco s tím spojeného, ale přeci jen trošku jiného. Kvůli vám jsem se OBĚTOVALA a snědla hromadu sušenek, abych ukázala, že je krásný že třídí, ale že by možná mohli začít od začátku. A to tím, že nebudou všechno balit do stokrát větších krabic na 14x, ale jen jednou a pořádně.

Takhle tu je zabaleno totiž 70% dobrých sladkých a nechutných sýrových sušenek. Člověk si pak prostě vzpomene na jednoduše zabalený sušenky (třeba Věnečky <3 ), kde rovnou ví, kolik jich je a ví, že se neplýtvá obaly. A srovnala jsem jedny sušenky do krabičky tak, že nejsou skoro vidět, no není to paráda? Ale vyfotila jsem vám je z úhlu, abyste je našli :D

  

Bohužel ty nejpeckovější jsem si nevyfotila, ale bylo to Oreo, stejná velikost krabičky, jen o 2 sušenky ještě míň! Prostě si člověk koupí krabici a ta je prázdná. 

Vím, že teď spoustu z vás napadá, že v Čechách to je stejný... Jo je (pořád si myslím, že to není tak častý a děsný), ale my se hlavně neprsíme ekologií a tříděním odpadů. Tak to bylo to, co mě tu zaráží a překvapuje :) Nazdárek kašpárek!

Zase se cpu

Popravdě po dvou měsících tady sjíždím všemožné pořady o vaření, čtu blogy a těším se, až zas budu moct zalézt do kuchyně a uvařit si něco podle mého gusta a ze surovin, co jsou mi poněkud bližší. Ale než se to stane, tak to bude ještě pár měsíců trvat a proto poctivě zkouším, co se dá. Třeba i to všechno, co nabízejí ve stánkách na ulicicích. 

V Anguku jsme měli grilovaný škeble, které byly dle mého dost gumový, takový, no… jakože připraveny byly předevčírem, nikdo je nesnědl a tak se na několikrát ohřívaly znovu, až jsme je schytali my. Tom je každopádně s chutí snědl, že prej dobrá svačinka. Ehm, ale krásně vypadají, to jo...

Já ještě vyzkoušela kuřecí špízek, který byl o poznání lepší, ale! Já, velká ostřílená Korejka, která už si v hospodě objedná klidně jídlo označené jednou papričkou (jakože pálivější než obvykle), jsem si poručila: „Yes, spicy.“ Jenže je spicy a spicy, takže jsem plivala oheň a potupně ze špízku tu pekelně pálivou omáčku utírala ubrouskem :)

Velkou delikatesou tu jsou celkově ty hrozný chobotničky. Buď jen sušený, ohřátý na grilu nebo tak. Žvejkavé to je jak ty dobrý hovězí jerky, ale je to chobotnice, takže vlastně žádný zázrak…

Paráda, která se dá sehnat, je pseudotortilka s kuřecím masem, zelím a pozor- pro změnu s pálivou omáčkou. Každopádně moje oblíbený jídlo na tržišti, páč to chutná dobře a zaplaší se tím chuť divných chobotnic.

Veselé je tu ochutnat pizzu. Nejenže na ni často cpou brambory, ale ještě vám ji dají s nakládanou ředkví a kimči jako přílohou! My jsme vyzkoušeli nějakou s masem, která byla vcelku dobrá. No dobrá, vlastně byl dobrý jen její střed, okraje byly stočený do šneků a plněný sýrem a nejspíš pastou ze sladkých brambor, takže to bylo dost k poblití. A nezachránil to ani česnekový dip, protože v jídle bohužel neplatí, že – a – rovná se +. Každpádně mi bylo líto paní, co s tím měla tolik práce a my jí pak to nejpracnější vrátili.

Vyrazili jsme taky na další tržiště, ze kterého jsem vám už popsala recept na čerstvou chobotnici, ale chobotnice nebyla to jediný, co jsme okoštovali (díkybohu). Ještě jsme měli pekelně drahý studený cukety v těstíčku, něco, co byl skoro bramborák a bylo to pekelně mastný, celkem dobrého úhoře a hlavně. Hlavně jsme si dali kraby! Malinkatí krabíčci, co se jedí i s tou jejich skořápkou. Ale to, co to bylo za jídlo, není tak zajímavý jako to, co jsme způsobili paní prodavačce. A totiž ŠOK. Byli jsme banda pouze cizinců a přišli k jejímu stánku. Tomuhle:

A sháněli se po krabech. Nabídla nám, ať si ochutnáme a vypadala, že se velmi dobře baví na náš účet. „Cizinci, chtěj krabíčky, no ty se budou ušklíbat,“ a ušklíbali, to jo. O to větší šok pak měla, když jsme je chtěli i koupit. Zprvu tomu nevěřila a pantomimicky s kouskem angličtiny se ujišťovala, jestli jako vážně! „Jo, vážně,“ takže nám je pak i prodala. Smutnou pravdou ale zůstává, že jsme je měli několik dnů v ledničce a ve finále je vyhodili do koše. Ono totiž takový klepítko, co píchá v krku, není právě něco, z čeho je člověk nadšen a hodlá toho sníst půl kila.

 Podobně zábavná věc se nám stala při objednávání kuřecích pařátků v hospodě. Pán číšník nám nechtěl věřit, že chceme jíst pařátky, a opakoval: „Čikin, čikin“ a ukazoval na svých rukách, že je to ta konečná část, ne to křidýlko ani to stehýnko. A my se souhlasným ne potvrzovali, že to chceme! Vše už vypadalo, že pán pochopil a že je tedy objednáno, tak jsme nad pívem čekali. Ale po chvíli na nás naběhla kuchařka, s pařátem v ruce a znovu se ujišťovala, že víme, co jsme si objednali. Víme, víme, tak nám to potom už konečně odběhla uvařit. No, k chuti není moc co říct, je to bez masa, jen šlachy, chrupavky a nohy. Měla jsem to tehdy už podruhé a můžu říct, že potřetí si to už nedám.

 Tak zas příště nějaký zábavný storky o tom, že nám v Koreji nevěří, že si objednáváme a kupujeme to, co chceme. A nebo naopak. Já si takhle omylem včera koupila 2kila jahod za 14000, přitom jsem původně chtěla jen pár a za míň peněz, ale to se jim pak už v češtině i v angličtině blbě vysvětluje, když už jim předáte peníze,že? Takže jahodám Na-Zdar!