V Čechách je holek blonďatých a modrookých skoro
dvanáct do tuctu, v Koreji se ale situace rapidně mění. Takže je vlastně
Korea takovým dobrým zlepšovačem sebevědomí. V Koreji je člověku prostě
věnováno víc pozornosti než normálně doma. Jen pár příkladů, co se mi tu už událo.
Ve velikým očekávání jsem šla na první hodinu, trošku vyděšená
co to jako bude. Korejci a korejská angličtina je dost důvodů k obavám. Když už
jsem dorazila, tak jsem byla malinko v šoku. Korejci byli nadšení, že mají
mezi sebou někoho s nešikmýma očima. Tolikrát slovo KRÁSNÁ ve spojitosti s mojí
osobou jsem v jednom dni nikdy nikde neslyšela. Dokonce se se mnou
podělili o několikery bonbony a toužebně si se mnou chtěli povídat v angličtině,
kterou oni moc nevládnou, takže to byla spíš pantomima a slovo beautiful. Prča.
Další zábavnou a celkem častou událostí v Seoulu je
pokřikování korejských dětí aspoň Hi a Hello. Ale není taky úplně neobvyklé, že
se s vámi chtějí vyfotit, takže s milým úsměvem říct jes a smát se do
mobilů, úplná celebrita, Angelina Jolie a Brad Pitt v jednom :D.
Trošku zvláštní pocit taky je, když v metru mluvíte a
mluvíte česky a nejednou si uvědomíte, že na vás zírá 6 okolostojících lidí.
Člověk to zná sice z domova z metra, že občas se někdo zahledí do
blba (a zrovna na vás na blba) a čučí, ale aby se tahle zahledělo 6 nejblíže
stojích lidí, tak to je fakt divný. Normálně vás napadne, zda nemáte sopl u nosu,
ale tak to prý nebylo.
Poslední zábavná veselá věc. Po Praze jsem se kolikrát
promenádovala s dírou na silonkách, klidně i na černých, ale nikdo mi to
nikdy neřekl, maximálně mě upozornily holky ve škole, ale aby člověk na ulici?
No, cože? Trošku překvapivý, asi to pro běžnou Korejku je moc velké módní faux
pas, tak jsem na to byla upozorněna, slušně jsem poděkovala a pěkně rychle
sprintovala na bus směr kampus.
Žádné komentáře:
Okomentovat