Fusky v sandálech

Ráda jsem čítávala příspěvky na Módním pekle a myslela si, že díky tomu, že nemám fusky v sandálech, jsem světová. Čas plynul dál, já se rozkoukávala a začala poznávat svět a postupně jsem začínala zjišťovat, že ponožky v sandálech není takový úplný faux pas. Alespoň ne v některých zemích.  Třeba v Koreji. 

Oblečení a móda v Koreji je zvláštní, alespoň pro mne. V únoru po příjezdu všichni chodili samozřejmě oblečení tepleji, takže v tu dobu se neodtajnily všechny speciality korejského oblečení a já jsem tedy jen pozorovala, že všichni jak padlí na hlavu nosí hrdě jeden typ univerzitní bundy, jen na zádech mají napsány rozdílné katedry a občas s chybami. Vypadali jako gang. Nejhorší je, že ta bunda ani moc pěkná nebyla. I ty ČVUTácký a Tralalalalácký mikiny vypadají 100x líp. Jestli to nemá něco společného s tím, že mají rádi uniformy a mají povinnou vojenskou službu. 

Přišel první duben – Apríl. Srandičky mi na ten den vždycky výborně šly (že mami?) a v hlavě se rodil plán. Ale já bohužel neměla dost fotomateriálu, abych mohla do světa internetu vyslat poplašnou zprávu o vlně tsunami, co se blíží ke Koreji. Přesně tomu jsem se totiž pořád uchechtávala, když jsem potkávala studenty a všichni měli kalhoty, kterým se aspoň u nás na severu říká, že „čeká velkou vodu“. No jo, vím, že se tomu taky říká móda a 7/8 kalhoty, ale prostě jsem si nemohla pomoci. Jako důkaz blížící se tsunami mi to připadalo dostatečné. Důkaz byl zřejmý, a proto si čtenář dokáže ve volné chvíli sám. QED.

A pak přišlo jaro, krásná doba, kdy všechno v Seoulu kvetlo a tím i přišel čas většího výskytu sukýnek. Já mám tak nějak od mala zažito, že k sukýnkám jdou sandálky, balerínky, nízké polobotky a bůh víc co všechno, prostě něco takového trochu slušnějšího. V Koreji k sukýnkám ale nejvíce ladí běžecké boty. Vlastně by se dalo říct, že běžecké boty jdou skvěle ke všemu, jen se moc nehodí na běhání (tady běhání = chození a kdo běhá, je podezřelý, z běhání jsou totiž svaly a ty přece nikdo nechce). Takže bylo na ulici k vidění dostatek holek se sukní, běžeckými botami a vysokými ponožkami. V metru i jednu dobu běžela reklama na to, že přece lidi jsou veselejší a užívají si více života, když nemají lodičky a polobotky k šatům a sakům do práce, ale když mají zářivé barevné běhací boty!

A ty boty asi milujou tak, že mají i plyšový boty. (Předpokládám,že milujou, já mám totiž zase plyšový pívo).

A přišlo ještě teplejší jaro, já přes den už vytáhla tílka, kráťáky a sukýnky a světácky nosila sandále bez ponožek. A začaly přicházet šoky od nesvětových Korejek, které ty ponožky v sandálech klidně měly. A prostě jim to přišlo normální. Já tudle dobu prokaučovala a žádnou fotku neulovila a toho lituju zejména v tom případě, kdy jsem potkala holku v páskových bílých sandálkách na vysokých podpatcích a v nich si to štrádovala s růžovými ponožkami. Mi prostě málem jeblo. 

Pak už jen kromě toho, že móda je v Koreji děsně free a já tedy zcela bez výčitek svědomí běhala po městě v šíleným overalu a nikoho jsem nepohoršovala, mě fascinovala ještě jedna věc. Korejci jsou šílenci. Venku horka jako býk a já umírám na přehřátí i při sezení s pívem ve stínu a starší Korejci a Korejky klidně jsou v dlouhých kalhotách, v dlouhém triku, bundě, mikině, šátek kolem krku, na hlavě další šátek a na šátku čepici. Se divím, že se neupekli! 

Tak zas v úterý, pac a pusu!

MERS útočí, jedu domů a hlavně - honí mě mlsná!

MERS útočí! Škoda, že ne Mars, protože s Marťanama by byla aspoň větší sranda. Já se to dozvěděla od paní učitelky korejštiny, která říkala MERS isojo v jižní části Seoulu, tak tam nejezděte. Takže zvěsti se objevily před nějakou dobou, pak tu zavřeli pár tisíc škol, poslali do karantény pár lidí, 10 lidí zemřelo a tak jedu domů. Před tím ale ještě mám pár věcí na srdci.

 V Čechách ti poplašňáci novináři psali, jak najednou všichni nosí roušky, což není pravda. Tady je nosí pořád, jen možná se to o trošku rozšířilo, ale ani předtím nebylo těžké sehnat foto řady lidí v metru, kteří jsou všichni s rouškami, jak bylo vidět ve všech novinách. Roušky tu totiž koupíte kdekoliv. I s veselými obrázky! A nosí je tu nejen kvůli MERSu, ale i kvůli prachu z Číny, nebo kvůli MÓÓÓÓDĚ! Kvůli módě si zakrývat pusu tak, že jim není rozumět, to můžou jedině Korejci, fakt.

Pak objevila se tu všude varování! Nejdřív v korejštině a pak se jali je přeložit do angličtiny. S nimi se objevily i desinfikovače rukou a měřiče teploměrské. Takže teď už mám jistotu, že horečku fakt nemám a ruce mám čistý jako nikdy. Jen tak náhodou, viděli jste teploměr, co se strká do ucha? Já ne, ale foto nemám, ale možná ještě pořídím.

A pak tak nejzáhadnější věc… Našla jsem, že už existuje předpovídač budoucnosti! Fakt a to neke! Protože jak jinak si vysvětlit, že jsem v zemi, kde včera znamená zítra. Teda ne, kecám. Takže tedy kde je dnes, v Evropě je noc na dnešek a v Americe je ještě včera (doufám, že to neříkám blbě), ale podle mého každopádně zítra není ještě nikde. A i přesto jsem ulovila PrintScreen ukazující, že jsem našla článek z budoucnosti! Bylo 12.6. a já našla článek z 13.6.!! Huiii! Budoucnost!

Každopádně jedu domů a to tuhle středu. A tuším, že se potkám se spousto lidí, takže přikládám seznam věcí, co by mi udělal radost, kdybych dostala na přivítanou. Nebo si to jen přečtěte, ať víte, jaké blbosti lidem chybí v Koreji – to spíš asi :). Bude mi i stačit, když vás uvidím.

Jednu vařenou bramboru (miluju brambory)

Jednu pečenou bramboru (miluju brambory)

Dědovu (dědo J!) domácí hranolku s bálkánským sýrem a česnekem (miluju brambory)

Hranolku domácí libovolnou (miluju brambory)

Lžíce bramborové kaše (miluju brambory)

Vlastně libovolný výrobek z brambor, hlavně ne tu zpropadenou rýži (miluju brambory)

Carbonaru (mami? – je fakt dobrá, dám vám kdyžtak recept, ale za bramboru!)

Jablko (jsou tu tak drahá, že jsem měla jedno za celou dobu a divný)

Nesýrovou pizzu, klidně studenou a včerejší (když je v menzu „nejedlotina“, jíme pizzu za 5000 - sýrovou)

Šlehačku s jahodami, borůvkami, malinami (Tome <3?)

Pívo libovolné avšak „nedesítka“ (ty jejich cajdáky nevyspělého pivního průmyslu jsou špatný, špatný, špatný!)

Utopenec s cibulí… a nebo jen tu cíbu (utopenec je maximálně ten z řeky vytaženej)

Skývu chleba se solí a pepřem (Chleba, chleba? Kde? )

Patičku čerstvého chleba (ale po jezení jen rýže a tousťáku možná ani čerstvý chléb nepoznám)

Cokoliv nepálivého a přesto ochuceného (co není pálivý nebo barbeque, nemá žádnou chuť)

Rohlík (Uii a s máslíčkem by byl?)

Jogurt! (nemám 4 měsíce ledničku -> nemám jogurt)

Hermelín (prostě sýr, sýr.. Tady i místo cheese při focení říkají to šílený kimči!)

Olivy, olivy, olivěnky olovnatý! (ty prostě jen miluju a můžu pro ně položit život, zvláště za ty z Maroka)

Takže tak nějak. Ale jsem poměrně skromná ne? Každopádně blogísek nekončí, mám ještě pár věcí, o kterých jsem chtěla napsat (třeba korejská móda, divný obchody, zvyky Korejců apod. ), ale nebyl čas… Tak ještě pár týdnů jednou týdně zaspamuju, dejme tomu vždy v úterý, kdyby se vám chtělo číst. 

Jooo, a kdo mi pořád dává ty +1 na googlu 3 minuty potom, co uploadnu příspěvek?

Strongest Food Experiences from Korea

                I spent more than three months in Korea and I tasted many different meals. Some of them were delicious and some of them were really bad. However, I tried the strangest food, the most interesting food, and the most different food compared to the Czech Republic. First, I tried the strangest food. It was dancing octopus, which means eating a living octopus. It was a really strange experience for me because it is impossible to eat living animals in my country. The chef just took the octopus from the reservoir, and started to cut it in small pieces. The octopus was watching me when it lost its first tentacle and it looked so sad! When we ate it, it was still moving and trying to escape from the plate. I didn´t like that food because it didn´t have any taste. I just felt the spicy sauce and nothing more.

                 Second, I ate the food most different from what I expected. It was Korean barbecue. Barbeque in the Czech Republic means that you go out, drink a beer and grill a meat, vegetables or steaks. It is different Korea because you go into a restaurant and somebody grills and prepares everything for you. In addition to that, they don't use a knife in Korea like we do in Europe. Instead, they use scissors to cut the meat in smaller pieces. In place of bread and vegetable salad they eat some small wraps made from salad, rice and some sauces. The taste of Korean barbeque is almost the same as Czech barbeque. However, it depends on how you want to eat it. If you use a lot of sauces and rice then the taste is totally different. If you eat only the meat then the taste is completely same. Therefore the difference between Czech and Korean barbeque is especially in preparation and side dishes.

Finally, I tried dog soup in Korea. It was the most interesting food I have ever eaten. I couldn't imagine that I would eat a dog before I came to Korea. A dog is a pet for me and I have a dog at home, so how can I eat it? But I was brave enough to try it and I went to the dog restaurant. Obviously I wasn't thinking about what kind of meat it is because I thought that I can´t eat dogs. I just ate a small piece of meat and surprisingly it was delicious. In spite of this, I was glad that I only saw the dog´s spine after I finished my food. It was pretty big spine and it looked weird, so probably I wouldn't finish my meal if I´d seen it before.

I ate lots of new dishes in Korea. Some of them were strange, some of them were different compared to the Czech Republic and some of them were interesting. As a result, I hope I will try much more different types of food in other countries in the future.