Popravdě po dvou měsících tady sjíždím všemožné pořady o
vaření, čtu blogy a těším se, až zas budu moct zalézt do kuchyně a uvařit si
něco podle mého gusta a ze surovin, co jsou mi poněkud bližší. Ale než se to
stane, tak to bude ještě pár měsíců trvat a proto poctivě zkouším, co se dá. Třeba
i to všechno, co nabízejí ve stánkách na ulicicích.
V Anguku jsme měli grilovaný škeble, které byly dle
mého dost gumový, takový, no… jakože připraveny byly předevčírem, nikdo je
nesnědl a tak se na několikrát ohřívaly znovu, až jsme je schytali my. Tom je
každopádně s chutí snědl, že prej dobrá svačinka. Ehm, ale krásně vypadají, to jo...
Já ještě vyzkoušela kuřecí špízek, který byl o poznání
lepší, ale! Já, velká ostřílená Korejka, která už si v hospodě objedná
klidně jídlo označené jednou papričkou (jakože pálivější než obvykle), jsem si
poručila: „Yes, spicy.“ Jenže je spicy a spicy, takže jsem plivala oheň a
potupně ze špízku tu pekelně pálivou omáčku utírala ubrouskem :)
Velkou delikatesou tu jsou celkově ty hrozný chobotničky.
Buď jen sušený, ohřátý na grilu nebo tak. Žvejkavé to je jak ty dobrý hovězí
jerky, ale je to chobotnice, takže vlastně žádný zázrak…
Paráda, která se dá sehnat, je pseudotortilka s kuřecím
masem, zelím a pozor- pro změnu s pálivou omáčkou. Každopádně moje oblíbený
jídlo na tržišti, páč to chutná dobře a zaplaší se tím chuť divných chobotnic.
Veselé je tu ochutnat pizzu. Nejenže na ni často cpou brambory, ale ještě vám ji dají s nakládanou ředkví a kimči jako přílohou! My jsme vyzkoušeli nějakou s masem, která byla vcelku dobrá. No dobrá, vlastně byl dobrý jen její střed, okraje byly stočený do šneků a plněný sýrem a nejspíš pastou ze sladkých brambor, takže to bylo dost k poblití. A nezachránil to ani česnekový dip, protože v jídle bohužel neplatí, že – a – rovná se +. Každpádně mi bylo líto paní, co s tím měla tolik práce a my jí pak to nejpracnější vrátili.
Vyrazili jsme taky na další tržiště, ze kterého jsem vám už
popsala recept na čerstvou chobotnici, ale chobotnice nebyla to jediný, co jsme
okoštovali (díkybohu). Ještě jsme měli pekelně drahý studený cukety
v těstíčku, něco, co byl skoro bramborák a bylo to pekelně mastný, celkem
dobrého úhoře a hlavně. Hlavně jsme si dali kraby! Malinkatí krabíčci, co se jedí i s tou jejich
skořápkou. Ale to, co to bylo za jídlo, není tak zajímavý jako to, co jsme
způsobili paní prodavačce. A totiž ŠOK. Byli jsme banda pouze cizinců a přišli
k jejímu stánku. Tomuhle:
A sháněli se po krabech. Nabídla nám, ať si ochutnáme a
vypadala, že se velmi dobře baví na náš účet. „Cizinci, chtěj krabíčky, no ty
se budou ušklíbat,“ a ušklíbali, to jo. O to větší šok pak měla, když jsme je
chtěli i koupit. Zprvu tomu nevěřila a pantomimicky s kouskem angličtiny
se ujišťovala, jestli jako vážně! „Jo, vážně,“ takže nám je pak i prodala. Smutnou
pravdou ale zůstává, že jsme je měli několik dnů v ledničce a ve finále je
vyhodili do koše. Ono totiž takový klepítko, co píchá v krku, není právě
něco, z čeho je člověk nadšen a hodlá toho sníst půl kila.
Podobně zábavná věc se nám stala při objednávání kuřecích
pařátků v hospodě. Pán číšník nám nechtěl věřit, že chceme jíst pařátky, a
opakoval: „Čikin, čikin“ a ukazoval na svých rukách, že je to ta konečná část,
ne to křidýlko ani to stehýnko. A my se souhlasným ne potvrzovali, že to
chceme! Vše už vypadalo, že pán pochopil a že je tedy objednáno, tak jsme nad
pívem čekali. Ale po chvíli na nás naběhla kuchařka, s pařátem v ruce
a znovu se ujišťovala, že víme, co jsme si objednali. Víme, víme, tak nám to
potom už konečně odběhla uvařit. No, k chuti není moc co říct, je to bez
masa, jen šlachy, chrupavky a nohy. Měla jsem to tehdy už podruhé a můžu říct,
že potřetí si to už nedám.
Tak zas příště nějaký zábavný storky o tom, že nám
v Koreji nevěří, že si objednáváme a kupujeme to, co chceme. A nebo
naopak. Já si takhle omylem včera koupila 2kila jahod za 14000, přitom jsem
původně chtěla jen pár a za míň peněz, ale to se jim pak už v češtině i
v angličtině blbě vysvětluje, když už jim předáte peníze,že? Takže jahodám Na-Zdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat