Sloní zábava

Aby to nevypadalo, že se mi dějí jen tragédie a paniky, tak se podělím i o své sloní zážitky. Loni touhle dobou bylo všude v Chiang Mai nabízeno ježdění na slonech v koši i bez koše. Za rok ale proběhla mega změna a tak bylo letos všude naopak nabízeno koupání se se slony, krmení a bahenní lázně. Nenechala jsem si to ujít, samozřejmě.

Jeli jsme ke slonům pidi busem a já byla naložená jako první. Protože jsem blonďatá a bílá (=hezká), tak mě pan řidič a průvodce v jedné osobě posadil vedle sebe na privátní sedačku. Dal mi vyplnit formulář k pojištění a já si ho už nechala, že ho jako budu posílat těm, co nastoupí po mně, abychom to urychlili a já mu pomohla.

Nastoupili první, předala jsem formulář i s vysvětlením o co go, další a zase jsem jim ho předala. Z toho nějak vznikla domněnka mých spoluturistů, že jsem průvodce jejich výpravy. Nechala jsem je v tom asi půlku cesty a ještě je utvrdila tím, že jsem je oficiálně přivítala na palubě, sdělila jim, že cesta bude trvat asi 2 hodiny s jednou přestávkou na kafe a čůrání. Sežrali to i s navijákem.

Při příjezdu do Dumbo Elephant Spa už mezi námi panovala dobrá nálada a zpívaly se brazilské hity. Kdo nezpíval, ten se do rytmu vrtěl na sedačce. Třeba já, protože moje „Deliša, deliša, a sývo sévo mátá“ repertoáru Brazilek absolutně nestačilo.

Dostali jsme sexy ohoz, trochu instrukcí, jak se ke slonům chovat, a tašku plnou ňamek. Krmení slonů je děsná sranda. Pořád se snaží krást z tašek víc banánů a dýní. Nebo si myslí, když je krmíte přímo do pusy, že mohou žvýkat i tu ruku. Takže já jsem měla sloní sliny všude. To naopak slůně běhalo kolem nás a vybíralo si jen žlutý banány. Už tak malej a tak mlsnej <3.

Pak jsme šli se slony na výlet na blízký kopec v okolí. Vidět slony, jak si kácí stromy, aby se dostali k tomu pěknýmu zelenýmu nahoře, je zábava. Ale větší zábava je fotit slona, co kácí strom, a být z toho vyrušen šťouchnutím do zadku hlavou slůněte. Naštěstí slůnětem, kdyby mě šťouchla sloní máma, tak se z kopců kolem Chiang Mai asi skutálím až k moři na Phuket.

Následoval oběd a koupání slona v bahně. Slon si kecl do vody, my oblíkli plavky a vyběhli ho pořádně zmalovat bahnem. Bylo to fajn, pak nás ještě začal sprchovat chobotí sprchou a v tu ránu jsme byli špinaví, jak čuňata. Ještě jsme na sebe to bahno navzájem mezi sebou naplácali a řehtali se u toho jak puberťáci. A slonovi se to líbilo, takže dobrý! Proč se vlastně říká „špinavý jak prase“ a ne „špinavý jak slon“?

Pak jsme se vydali sebe i slona umýt do řeky. Jeden slon se tvářil znuděně a nechával na sebe lít vodu. Druhý slon si lehl do vody, kopal nohama (asi chtěl plavat). Jak kopal, tak se točil do kolečka a u toho ještě zvedal hlavu a plácal s ní zpátky do vody. Takový plácanec sloní hlavou do vody je asi stejný, jako když brácha zařve bomba a skočí do bazénu. Velikostně to tak odpovídá. Takže je jednoduché si představit, jaký šplouchanec z toho vznikl. Jinak už taky vím, proč některé řeky v Thajsku jsou špinavější než jiné. To bahno jsem z plavek a kraťas dostávala ještě 3 dny.

A ta naše skupinka byla celou dobu celá taková veselá. Zpívalo se, masírovalo se, tančilo se. Jen tak. Dopadlo to tak, že jsme večer přijeli domů, všichni se u sebe na hotelu vysprchovali a dohromady jsme vyrazili ještě na večeři. Večeře nám zabrala asi 4 hodiny, zavírali jsme restauraci a já nepochopila hromadu karetních triků z Francie.

Aby to nevypadalo, že jsme se sešli jen pařiči a mlaďoši, tak ještě popíšu osazenstvo: 2 Brazilky (cca 50 let), Kanaďanka, Angličanka a já (asi 25 let), rodinka s dětmi (40-50 let rodiče, dcera 16 let, synové 9 a 14 let). Prostě partička.