Když jsem odjížděla pryč, tak jsem netušila a nějak ani
nezjišťovala, jaký písmo tady používají, jen jsem prostě čekala, že nebudu umět
číst, že nebudu umět psát a že nebudu umět mluvit. Což mi vlastně nepřišlo jako
velká tragédie ale jako děsně obrovská sranda! Skutečně tomu tak bylo. Ještě
dnes si vybavuju svojí první cestu do obchoďáku, kdy jsem měla pocit, že se
ztratím, nic co není vybalený, si nekoupím, a podobně. Naštěstí jsem se zapsala
do kurzu korejštiny (story o problémech s tím lze najít tady) a pomalu
začala rozklíčovávat jednotlivá písmenka a tajemství korejštiny.
Tak na začátek! Oni mají písmenka! Oni nemají obrázky! Jako
bylo mi divný, že obrázky se občas opakují, ale jelikož jich mají 40 různých druhů
a občas je píšou po 2, občas po 3 a občas po 4, tak mi toto zjištění chvilku
trvalo. Naše boží paní učitelka nám to však objasnila hned na první hodině a my
se ocitli zpět v první třídě (a nebo v druháku jaderky, kde jsem se
snažila o azbuku). Začali jsme se učit písmenka, tak nějak plus mínus po 8,
takže aspoň větší rychlostí než před 18lety na Práchni v první třídě. Byla
to sranda. Po každé hodině jsem vždy všude hledala svých pár nových oblíbenců a
od Korejců se ujišťovala, že má výslovnost je naprosto správná.
Po čase jsme se dopracovali až ke korejským testům ze
slovíček, což pro mě byl kámen úrazu. Naučit se, co slovíčka znamenají, ještě
takový průšvih nebyl, ale naučit se, jak se píší, to byl úplný průser. Člověk
si totiž říká, že to je jasný to o a o (어 a 오), p a p (프 a 브) a k a k (그 a 크), když si to
stokrát doma zopakuje. A ono to přeci vůbec není stejný! Ale je! Všechno je
stejný! Všechno nám hluchým cizincům, Čechům obzvláště, zhýčkaným pěkně jasnými
a tvrdými R, sykavými Š, znělými A, pinkajícími P a jasnými O připadá stejný!
Neskutečně stejný.
Takže ať mi už nikdo nikdy netvrdí, že korejština je nejlehčí jazyk pro
cizince, protože píšeš, co slyšíš! Kecy! Tak se můžete jen tak pro zábavu kouknout na můj korejský
test, kdy jsem motala korejský písmenka a ještě jsem korejský S psala jako
normální lambda. Ale stejně mám 32 ze 40 :D
Korunu tomu nasadil kamarád na poslední hodině anglické
konverzace, kdy mi říkal: „Kong!“ Oukej zkouším psát 겅 a on mi znovu opakuje: „KOng!“
Říkám si: „Oukej, to O teď znělo jinak, tak ho zkusím jinak napsat,“ a píšu 공. Zas mi opakuje:
„Kong, kong.“ Jsem prostě úplně ztracená, tak zdrchaně odevzdávám tužku a
prosím ho, ať mi to napíše sám. Tak napíše 콩, no nejeblo by vás? Dyť je to stejný!
Prostě s jejich písmem je děsná prča! A největší prča
je, že když jen trochu zkomolíte jejich slovíčko, tak přestávají rozumět. Ale
jinak je to stejné jako v Čechách. Znáte ty lidi, co když se jich na něco
zeptají cizinci, tak odpovídají česky? A co když jim cizinci naznačí, že
absolutně nerozumí, tak odpovídají pořád česky a víc nahlas? Tak tady je to
úplně stejný…
A kdybyste to nepostřehli, tak umím napočítat do 30, teda dneska už do 1000! Čágo bélo!
Žádné komentáře:
Okomentovat